Product highlights MF-EF_GB_2024 cs.pdf
Předúprava povrchu plamenem pro zkvalitnění přilnavosti na polyolefiny byla poprvé použita v 50. létech v USA profesorem Wernerem Kreidlem, podle něhož byl tento postup pojmenován Kreidlova metoda.
Princip spočívá v tom, že povrch je na krátkou dobu vystaven přímému působení plamene z plynového hořáku, který je poháněn zvýšeným množstvím kyslíku. Na povrchu upravovaného materiálu se tím rozruší molekulární vazby a na ně se napojí aktivní ionty, nacházející se v plameni – hlavně skupiny OH a COOH. Tímto způsobem se v původně nepolárním materiálu vytvoří polární skupiny, umožňující bezpečné napojení tiskových barev, laků, lepidel atd.
V zásadě se tedy nejedná o tepelnou úpravu, ale spíše o cílené využití chemického působení plynového hořáku. Pro úspěšné použití této předúpravy povrchu je proto podstatné přesné nastavení směsi plyn/vzduch, tak aby bylo možno optimálně zajistit konstantní a pro výrobu potřebné množství přebytečného kyslíku.
Vytvořením polárních skupin se zvyšuje povrchová energie ošetřovaného substrátu, proto lze účinnost doložit změřením této povrchové energie. To lze zjistit měřením kontaktního úhlu, v praxi se k tomu obvykle používají zkušební inkousty.